Don Juan/ Molière

Anotace

Muž, jenž ztratil čest, je mrtvý. Nebo nesmrtelný.

Don Juan, jedna z nejvýraznějších postav světového divadla, která tvoří podobný literární mýtus jako Oidipús, Hamlet či Faust, vstoupil do dějin literatury jako vyloženě negativní postava. Později ovšem získával stále výraznější pověst rebela, vědomě porušujícího společenský a morální řád, a také romantika s neutišitelnou touhou po ideální svobodě a absolutní lásce, a ve 20. století se dokonce dočkal interpretace v podobě absurdního hrdiny. Všechny tyto v minulosti určené atributy s ním přežily až do současnosti a z pouhé literární fikce se časem stal notoricky známý archetypální charakter. Chtělo by se dokonce říci, že jeho kauza je známa Bohu i ďáblu…

Po divadelně výrazném Othellovi svou neotřelou režijní imaginací opět představuje slovenský tvůrce a držitel mnoha uměleckých ocenění Rastislav Ballek. V klíčových rolích legendárního pokušitele a jeho sluhy Sganarela se představí Petr Bláha a Jan Grundman.

Premiéra: 17. června 2016 v Mahenově divadle

Nachtkritik

Kateřina Olivová
Umělkyně, performerka, kurátorka, matka. 

 

MILUJU TVOJE SLIPY

Moje hlavní smůla v tomto případě je, že toužím po intenzivních zážitcích! Toužím být zasažena, oslněna, šokována, přetřpycena, rozplakána, rozsápána, unesena…

Kdykoliv se vydám do galerie, kina, divadla, do světa, do vztahu, přeji si zažít něco neopakovatelného a neuvěřitelného. Překrásný plakát s lebkou (který mám mimochodem před domem, takže ho vídám denně) mě příjemně nalákal a sliboval, že by to mohlo vyjít. Mírně perverzní zážitek pro uhnanou uměleckou mamku – nějaký sexy chlapi, trocha tylu a flitrů, pár povedených vtípků a hodně umění…

Měli ve mně vděčného, nadšeného, poměrně nekritického a ideálně předchystaného diváka. První polovina moje nadšení ještě úplně nezhatila. Užívala jsem si krásné, vtipné kostýmy, občas se jen na mě přes celý sál růžově zatřpytil Don Juanův prsten – jeden z nejkrásnějších okamžiků večera!

Super scéna s minimálně dvěma plány, občas nestíhám pochytat všechen děj, což mě baví. Sexy Don Juan.

Postavy krásných, nebezpečných, perverzních, béžových žen zrcadlí moje touhy. Scéna stahování slipů.

Dva bizár šlechtici v oblečcích pro lesní skřítky.

Fakt překvapivý kostým sochy!

Postava Sganarela v provedení Ondřeje Jiráčka působila z celého představení nejlépe a nejsilněji, komu by také mohl víc slušet nabílený obličej, než muži s velikým čelem a prořídlými vlasy.

Ovšem nakonec to bylo celé trochu málo. Málo bizarní, málo o sexu, málo úchylné, málo šokující, málo experimentální, málo poučné. V druhé části nás už žádná překvapivá zjištění, kostýmy, scény ani moc zábavy nečekalo. A tak jsem po skončení jen rozpačitě odešla domů.

Jediná scéna, které se mě opravdu intenzivně dotkla odkapávajícím pokrytectvím, vztekem, dekadencí byl moment s vozíčkářem v lese. Přestože mi není neznámá práce s různě postiženými herci a přestože bylo zřejmé, že tento herec reálně postižený není, moment, kdy (spoiler alert) Don Juan vozíčkáře shodí na zem, jsem prožila s mocným úlekem a rezonoval ve mně ještě několik dní. Chtěla bych milovat Don Juana jako jeho slipy!

Psáno z premiéry 17. 6. 2016

 

 
Jakub Kadlec
Autor je studentem Teorie a dějin divadla na Masarykově univerzitě.
 
HLASITÉ NEDOROZUMĚNÍ V NÁRODNÍM DIVADLE

Divadlo se rádo ohlíží do minulosti. Tam stojí osvědčené mrtvoly, jejichž díla jsou zřejmě nevyčerpatelná. Dle slov dramaturga Martina Kubrana patří takřka k povinnostem uvádět Moliérova Dona Juana a poměřovat jej s dnešní dobou. Zjistit, co je na něm pro nás ještě živého.

Inscenace využívá postupů blízkých postdramatické inscenační praxi. Kupříkladu jsou často promluvy některých postav přehlušeny hovory jiných. Tento rys nám má připomenout hlučnost a nepřehlednost dnešního světa, kde každý mluví, aniž by naslouchal.

Don Juan není v podání Petra Bláhy smyslovým géniem, ale tuctovým svůdníkem. Možná byl záměr snést tuto postavu mezi smrtelníky. Sganarel je Juanovým sluhou, jeho kritickým klaunem. Ondřej Jiráček zvládá být klaunem bez problémů, ovšem pod nánosem humoru se kritika Juanova jednání vytrácí.

Ambiciózní záměr režiséra Rastislava Balleka občas působí nesrozumitelně. Moliér a jeho Juan si oblékli plášť současné inscenační praxe a jejich slova jsou slyšet spíš méně.

Psáno z premiéry 17. 6. 2016

Prameny a média

Muž, jenž ztratil čest, je mrtvý. Nebo nesmrtelný.

Don Juan, jedna z nejvýraznějších postav světového divadla, která tvoří podobný literární mýtus jako Oidipús, Hamlet či Faust, vstoupil do dějin literatury jako vyloženě negativní postava. Později ovšem získával stále výraznější pověst rebela, vědomě porušujícího společenský a morální řád, a také romantika s neutišitelnou touhou po ideální svobodě a absolutní lásce, a ve 20. století se dokonce dočkal interpretace v podobě absurdního hrdiny. Všechny tyto v minulosti určené atributy s ním přežily až do současnosti a z pouhé literární fikce se časem stal notoricky známý archetypální charakter. Chtělo by se dokonce říci, že jeho kauza je známa Bohu i ďáblu…

Po divadelně výrazném Othellovi svou neotřelou režijní imaginací opět představuje slovenský tvůrce a držitel mnoha uměleckých ocenění Rastislav Ballek. V klíčových rolích legendárního pokušitele a jeho sluhy Sganarela se představí Petr Bláha a Jan Grundman.

Premiéra: 17. června 2016 v Mahenově divadle