Pohádka o nevyřáděném dědečkovi/ Alena Kastnerová

Anotace

Pohádková groteska o stáří, policii, vesmíru, sněhu a radosti ze života.

Už jsme si zvykli, že řádí malá dítka na pískovišti. Už jsme si zvykli, že řádí puberťáci na diskotéce. Už jsme si zvykli, že řádí tatínci v hospodách a maminky v cukrárnách. Tak proč by si nemohl zařádit dědeček? Co se stane, když vás na stará kolena popadne obrovská chuť „SI POŘÁDNĚ ZAŘÁDIT“?

Premiéra: 21. května 2016 v divadle Reduta

Nachtkritik

POPREMIÉROVÉ OHLASY! 

 

Ahoj děti! Jak se vám líbilo představení?

Líbilo se mi, jak se tam koulovali.
Natálka, 6 let

Byla to hezká pohádka. Líbilo se mi, jak snacha říkala: „Já z vás vyrostu!“ Bylo to vtipný.
Anna, 11 let

Bylo to hezký. Jak jsme se tam koulovali, to bylo nejlepší. Ale bylo málo koulí pro všechny.
Terezka, 6 let

Bylo to dobrý!
Zorka, 5 let

Bylo to úplně skvělý. Nejvíc se mi líbila příhoda s notebookem.
Eliška, 9 let

Mně se nejvíc líbilo všechno. Bylo to vtipný. Hlavně ty řízky.
Julie, 9 let


Bylo to hezké. Líbil se mi kosmonaut, jak letěl do vesmíru.
Fanynka, 9 let

Nejvíc se mi líbila koulovačka a kosmonaut, protože lítal hodně vysoko.
Prokop, 6 let

Bylo to pěkné. Líbilo se mi, jak herci zpívali a hráli s diváky. Byla to sranda.
Martina, 10 let

Líbilo se mi všechno. Už jsem ho viděl podruhý. Ale včera to bylo ještě legračnější.
Samuel, 9 let

Mně se to krásně líbilo. Všechno.
Matěj, 4 roky

Nejlepší byly igeliťáky… a let kosmonauta…a vesmírná snídaně…
Dušan a Katka, 55 let

Nejvíc se nám líbila koulovačka.
Mareček 3,5 roku, Nikola 10 let

Písničky. Dobře se mi to líbilo. Knížku máme doma.
Ema 6 let, Vojta 5 let

Jak po sobě házeli koule se mi líbilo.
Šimon, 4 roky

Nejvíc se mi líbilo, jak letěl ten kosmonaut.
Vítek, 9 let

Písničky.
Anetka, 4 roky

Písničky.
Adélka, 10 let

Koulovačka.
Terezka 6 let, Adélka 4 roky

Nejvíc se mi líbily velký řízky!
Ninuška, 5 let

Dobrý to bylo, nejhezčí byly kuličky a dědečkové.
Kateřina, 6 let

Líbilo se mi to celý, hlavně koulování, hodila jsem jednu kouli.
Daniela, 8 let

Mně se líbily koule a jak létal ten kosmonaut a ten divoký dědeček.
Eliška, 6 let

Super to bylo. Líbilo se mi všechno, všichni dědečkové byli zábavní.
Vašík, 6 let

Prameny a média

ALENA KASTNEROVÁ

pochází ze Šumperka, ale už téměř dvacet let žije v Brně. Původní profesí zdravotní sestra, která zběhla k herectví, aby se nakonec našla v psaní. Coby scénáristka prošla několika televizními seriály, v současnosti se živí jako copywriterka na volné noze. V roce 2011 jí nakladatelství Mladá fronta vydalo její prvotinu O líné babičce, kterou vzápětí inscenovalo několik českých divadel, například pražské Divadlo v Dlouhé nebo brněnské loutkové Divadlo Radost. Druhá kniha, kterou Alena Kastnerová napsala, je také pro děti a nese název O nevyřáděném dědečkovi.

JIŘÍ JELÍNEK

pochází z Hradce Králové, ale už deset let žije v Brně. Původní profesí poštovní doručovatel, který zběhl k divadlu a našel se v psaní, kreslení komiksů, režii a herectví. Také zpívá a hraje v několika kapelách: Její sen, Bombarďák… Založil divadlo Dno, čtyři roky působil v Huse na provázku, v současnosti je na volné noze. Spolupracuje např. s pražským divadlem Minor, Městským divadlem Zlín, Divadlem Drak nebo divadlem českých Afričanů Divadlo bez hranic. Pro Redutu vznikla inscenace Jak dostat maminku do polepšovny či Improvozovna. Za svou tvorbu získal řadu prestižních ocenění (Cena Divadelních novin, cena Erik – loutkářská inscenace roku Dášeňka či-li Psí kusy, ceny mezinárodních festivalů Skupova Plzeň, Mateřinka a … příští vlna/next wave. 

LUCIE NĚMEČKOVÁ: S NEVYŘÁDĚNÝMI DĚDEČKY JE MILIONKRÁT VĚTŠÍ SRANDA NEŽ S KÝMKOLI JINÝM

Říká Alena Kastnerová, autorka knih O líné babičce a O nevyřáděném dědečkovi. Přijďte se o tom přesvědčit do Reduty, kde od 21. května uvádíme Pohádku o nevyřáděném dědečkovi, zbrusu novou rodinnou inscenaci Jiřího Jelínka. Aleny Kastnerové jsme se u této příležitosti zeptali:

Vaše první knížka O líné babičce se nejen dobře čte a prodává, ale také sklízí úspěchy na divadle. Takže vás možná ani nepřekvapilo, když jste se po vydání Nevyřáděného dědečka dozvěděla o záměru uvésti tuto pohádku na jevišti, tentokrát v Redutě. Nebo překvapilo? Nepočítala jste s divadelním zpracováním tak trochu už během psaní?

To víte, že mě to překvapilo, mě dobré zprávy vždycky překvapí. To, že se Líná babička dostala na jeviště, považuji dodnes za zázrak a zázraky se sice možná dějí, ale maximálně jednou! Takže když jsem dědečka psala, na další zpracování jsem nemyslela. Já mnoho let pracuji v reklamě a marketingu a tady se všechno dělá s jediným záměrem – řeší se, co se bude prodávat, komu a za kolik, to je jediný smysl těchto oborů. Se svou volnou tvorbou takhle zacházet nechci, píšu prostě pro radost a vůbec neřeším, co s tím bude dál. Jak je vidět, vychází to i bez všech těch marketingových plánů.

Kdy a jak vlastně dědečkovská knížka vznikla? Inspirovali vás k ní nějací skuteční dědečkové?

Nevyřáděný dědeček vznikl, protože všichni chtěli druhý díl Líné babičky. Jenomže já žádný druhý díl psát nechtěla, pro mě Líná babička byla a je ukončený projekt a jedeme dál. Ale protože jsem chápala, že vydavatelství i čtenáři chtějí nášup, začala jsem vymýšlet téma další knihy. Věděla jsem, že to bude asi o dědečkovi, ale nějakou dobu trvalo, než jsem si ujasnila, že děda nebude líný, ale nevyřáděný. U mužů všeobecně mi problém nevyřáděnosti přijde mnohem aktuálnější než lenost :).

Svérázní senioři jsou teď v literatuře pro dospělé dá se říct v kurzu… Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, Stará dáma vaří jed, Babička pozdravuje a omlouvá se… proč by si ale podle vás měli zrovna děti číst o prarodičích? A ještě na ty příběhy chodit do divadla?

Já myslím a doufám, že to množství literatury na toto téma souvisí s emancipací seniorů, kterou konkrétně my tady u nás potřebujeme jako sůl. U nás je toto téma pořád předkládáno pouze z toho pohledu nebohých starců, kteří nejsou schopni ničeho jiného než podpisu pod nějakou šmejdskou smlouvu. Ale to je jen jedna nešťastná podmnožina té úžasné a skvělé množiny zralých lidí, od kterých bychom se měli všichni učit. Pevně doufám, že s tím, jak budou do seniorského věku přicházet nové a nové generace, tak se změní i atmosféra, která seniory v naší společnosti obklopuje. Protože mnoho starých lidí jsou úžasné, vtipné a výjimečné bytosti, s kterými je milionkrát větší sranda než s kýmkoli jiným. A proč by si o nich děti měli číst? Možná by si nejdřív takhle sami o sobě měli číst právě senioři, aby si uvědomili, jak skvělí jsou. Možná že za dvacet let moje knížky nebudou potřeba, protože líných babiček tady bude běhat, jezdit či létat spousta a nikomu to nepřijde nijak výjimečné.

Která byla vůbec vaše nejoblíbenější knížka v dětství?

Jako dítě jsem četla ráda a pořád. Byla jsem obézní holčička v tlustých brýlích, která uměla číst už v pěti a u zápisu do základní školy vyděsila učitelku vášnivou recitací Erbenova Vodníka. Moje nejhorší noční můra bylo jít na výlet do opravdové přírody a nejkrásnější víkend byl ten, kdy jsem mohla vmáčknutá do prostoru mezi mámin šicí stroj a radiátor celé dny číst. Jako úplně malá jsem neměla jednu konkrétní knihu, kterou bych si oblíbila, protože jsem jich četla tuny, ale jako větší jsem strašně milovala knížku, kterou napsal Vojtěch Vacke a jmenuje se Sonáta pro zrzku. Natočili podle ní i film, který se taky docela povedl, ale kniha je prostě jednička.

A jaké máte ráda divadlo? Znáte třeba tvorbu režiséra Jirky Jelínka, který bude vaši pohádku režírovat? Chodíte do Mahenky? Do Reduty? Nebo kam?

Já jsem strašná konzerva, co se týče divadla. Mám ráda divadlo klasické, na velkém jevišti, se složitým svícením, s kostýmy, parukami a tlustými vrstvami make-upu, takové to, při kterém herci rvou kulisy, slzy první heroiny stříkají až do třetí řady a pokud během druhé opony zemře nejstarší člen souboru přímo na jevišti, tím líp. Nicméně v posledních letech nemám čas ani na tohle. V Mahence jsem nebyla, ani nepamatuju /tedy…já si to pamatuju, ale stydím se říct, že to bylo někdy kolem roku 1992 na hře Shapira…/. Ale jméno Jiří Jelínek mi není neznámé, protože znám divadlo Minor a výtvarník Minoru Jakub Zich dal tvář oběma mým knihám-a to celé dohromady mi už dává velký smysl.

Budete po knížkách o prarodičích pokračovat v psaní i o dalších rodinných příslušnících? Co teď právě chystáte?

Ne, ne, už žádní rodinní příslušníci. Mně už na tohle téma nic kloudného nenapadá, tedy kromě úchylného strýčka a podobných nesmyslů… asi by to stejně nebylo pro děti :). Ale témat na psaní mám hodně, problém je čas, který je pro mě momentálně tou nejvzácnější komoditou. Připravuji román pro dospívající dívky, mám rozepsanou divadelní hru /klasickou, s tunami make-upu, však víte…/ a nedávno se ke mně dostala fantastická předloha pro film či seriál a kolem ní teď probíhá nejvíc jednání. Tak uvidíme :). 

LUCIE NĚMEČKOVÁ: S JIRKOU JELÍNKEM OD MAMINKY K DĚDEČKOVI 

Jiřího Jelínka známe jako režiséra, herce, muzikanta, textaře, kreslíře… ale jako dědečka? A ještě k tomu nevyřáděného? Tak tohle můžete zažít jenom v Redutě! Od 21. května. V Pohádce o nevyřáděném dědečkovi, inspirované knihou pro děti od Aleny Kastnerové. A co k tomu říká režisér, autor scénáře a jeden z dědečků Jiří Jelínek?

Proč pohádka o dědečkovi, když ty sám ses pořádně nevyřádil ještě ani jako tatínek?

Nevyřáděnost je celkově vzato téma, co se nás všech asi dost týká. Tak proč si pořádně nazařádit v Redutě? Knížka Aleny Kastnerové O nevyřáděném dědečkovi mě baví pro svou příjemnou potrhlost a vedle toho nečekanou jímavost.

V dědečkovských postavách se představí část herecké sestavy z Improvozovny. Znamená to, že se bude zase improvizovat? Nebo co lze očekávat tentokrát? Jaký žánr?

Každé dobré představení v sobě má určité vědomí improvizace. Vždy je teď, tady a pro tebe. V téhle inscenaci bude hrát kupa herců, co mám rád, tak se těším, že si to užijeme. A žánr bude dávka testosteronu pro celou rodinu. Rádi bychom rozřádili všechny od šestiletého předškoláka Matěje M. po kritika Švejdu.

Výtvarně se na inscenaci bude podílet Bára Čechová. Proč jsi ke spolupráci přizval právě ji?

Bára Čechová je hvězda! A je jedno, jestli září v Minoru, Rozmáňu v Mostě nebo v Malém Budějovickém. V Redutě jsme spolu kdysi dělali „Jak dostat maminku do polepšovny“… ty jo, od maminky k dědečkovi… stárnem!

Myslíš už dneska na to, že jednou budeš opravdovým dědečkem? Jakým dědečkem bys chtěl byt?

Dědeček bych chtěl být pouze v případě, kdyby se má milá žena rozhodla stárnout a být babičkou, jinak zůstanu mlád jako teď.