Rozmarné léto/ Vladislav Vančura, Pavel Jurda, Jakub Nvota

Anotace

Tento způsob léta se nám zdá… Nechejte si ho zdát s námi! Svět ožívajících snů, ve kterém se divákům odedávna tají dech a v něm cosi rozmarného. Barvité vypravování slavné české klasiky pouze od února do června v cirkusovém šapitó v parku Lužánky.

Tak jako Vančura čaruje okouzlujícím způsobem s českým jazykem, chceme i my divákovi předvést cirkus se slovy, pantomimu s písmeny, žonglování s větami, navíc doprovázenou akrobatickými kousky a kouzelnickými triky. Herci již od listopadu dostávají lekce od učitelů akrobacie, aby se předvedli na visuté hrazdě, akrobatických kruzích a šálech, aby se Arnoštek před užaslými zraky diváků prošel po laně. Uvedení inscenace v tak výjimečném prostoru jako je cirkusové šapitó bude pro diváky, a neméně také pro herce činohry NdB, něco zcela nového a neobvyklého.Uvidíte zkrátka skutečný cirkus s klauny a akrobaty, s živou hudbou a občerstvením. Ze zimní nebo předjarní nálady vstoupíte do cirkusového stanu, ve kterém zažijete kouzlo, protože šapitó ovládne červnová atmosféra.

Vančurova útlá novelka z roku 1926, plná životní moudrosti a hravého humoru dávno patří do pomyslného zlatého fondu české literatury. K její popularitě přispěl v šedesátých letech i stejnojmenný film Jiřího Menzela. „Starou dobrou klasiku“ bude v návaznosti na svého Saturnina (nejnavštěvovanější činoherní inscenace posledních sezon) nově a neotřele režírovat slovenský divadelní tvůrce Jakub Nvota.

Inscenaci uvádíme ve vytápěném šapitó, sedadla jsou zde rozdělena do tří pásem a nečíslovaná. Pro náštěvu šapito doporučujeme zvolit neformální pohodlné oblečení i obutí.

Nachtkritik

Rozmarné léto

Národné divadlo Brno začalo akciu Mezinárodní festival nového cirkusu, divadla a hudby 23. februára 2018 premiérou inscenácie Rozmarné léto. Ide o divadelné stvárnenie rovnomernej knižnej predlohy, Vančurovej novely napísanej roku 1926. S príchodom do divadla vo mne vznikala otázka, aká bude pridaná hodnota prevedenia na javisko, čo bude to, čo vytvorí jedinečný dojem popri špecifikách literárneho a filmového spracovania a samotnej predvídateľnosti deja na scéne veľkého šapitó?

Veľkým plusom inscenácie je jej farebnosť a obraznosť. Už samotné šapitó zvonka v kombinácii s vizuálne bohatou scénou Karla Czecha si diváka získa. Scéna lemovaná potokom obsahuje ako dominantný bod maringotku, ktorá viackrát mení svoju polohu. Tá je zároveň otvárateľná z boku, čo sa využíva pri konci inscenácie. Inak sa na scéne vyskytuje len malé množstvo predmetov, ktoré dotvárajú kulisu spolu s kostýmami Markéty Sládečkovej. K tomu sa pridáva živá hudba, ktorá vznikla pod vedením Martina Geišberga. V spolupráci s ďalšími troma hudobníkmi vystrieda perkusie, gitary, akordeón a rôzne klávesové, dychové a bicie nástroje. Hudba aktívne reaguje na dianie na javisku a patrí za mňa k najlepším častiam inscenácie.

Najviac vo mne rezonuje otázka dramaturgie predstavenia. V spojení s otázkou stanovenou v úvode som žiaľ až do konca predstavenia nenašiel prednosti divadelného stvártnenia, ktoré by z neho spravili unikátne prevedenie vo vzťahu k známym predlohám. Ako zaujímavú hodnotím prácu s klaunmi (Martin Siničák v roli velkého klauna a Hana Tomáš Briešťanská v roli malého klauna), ktorí dopĺňali samotný dej svojimi krátkymi výstupmi pracujúc s rozmanitými divadelnými formami. Zároveň však napriek zvládnutému žánru vstupu klaunov do inscenácie nepodporili z môjho vnímania jeho jednotnosť a celistvosť. Tak ako aj ďalšie herecké výkony, ktoré boli na jednej strane vizuálne dychberúce, na strane druhej rozbíjali tempo predstavenia, ktoré už samo o sebe malo ťažký spád. Otázka, či bude výsledok viac činohra, alebo cirkus, respektíve aký bude pomer medzi nimi, vo mne zostala aj po skončení predstavenia s nejednoznačným pocitom. V rámci samotného spracovania a možností textu však hodnotím herecké výkony, ako Annette Nesvadbovej, Terezy Groszmannovej, tak Jakuba Šafránka ako výkony hodné uznania, tým viac, že nikto z nich nie je profesionálny cirkusový akrobat.

Ako preto uznávam originalitu prepojenia divadla s cirkusom v spojení s hravosťou inscenácie, musím sa priznať, že niektoré otázky, s ktorými som do divadla šiel, vo mne zostali a pokazili ináč veľmi príjemný zážitok vychádzajúci z potenciálu, ktorý šapitó v strede mesta v parku v Lužánkách prináša.

Matej Synak

Autor je studentem čtvrtého ročníku oboru Dramaturgie a dramatická tvorba na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.